02.02.18

vytančit si duši

Děkuji za napsání, je hezké vědět, že tu není úplné prázdno!

Hrozně ráda tančím (ale ne bez vína, bohužel), víc než kdy dřív. Je to takové ztrácení se, kdy Cítím (jinak většinu cítím spíš otupělost). Pokaždé mi přijde, že je možné ze sebe vytančit všechno špatné, na chvilku to snad i doopravdy jde, pak se to sice po cestě domů někde mezi tramvajovou zastávkou a rohem ulice vrací, ale stojí to za to, můj oblíbený druh noci.

Srdce dokáže dělat divné věci, rozechvívá celou hruď a někdy musím vstávat s úzkostí, kterou nelze nechat v peřinách (škoda, dopřála bych jí spánku víc než dost). Potřebuji novou energii, něco, co mě zasáhne a pohltí a já si tím budu naprosto jistá a budu toho chtít víc (to co chci je ale asi nemožné a nebo nesprávné).

Před Vánoci jsem se znovu na chvíli začetla do Vln od Virginie, asi není kniha, která by mě ovlivnila víc. Je to čistá nádhera a doporučuji ji každému milovníkovi Slov. Škoda, že teď nemám čas ji zase přečíst celou.


Radosti v poslední době:
veganská pho
lidé, se kterými pracuji
francouzský přízvuk v angličtině
snídaně, kterou nepřipravuji já
batáty
proužkovaný diář (ve kterém ještě nic nemám, ač se skoro nezastavím - je mi do něho líto psát, což je fakt hloupé)
možnost podílet se na důležitých věcech (nebo alespoň pozorovat, jak na nich někdo pracuje)

V létě si přeji výlet někam do malého plážového domku na jihu Francie, na zápraží bych pila víno a moje vlasy by voněly a chutnaly po soli. Jedla bych jenom ovoce z trhu a mluvila špatně francouzsky (ale asi pořád lépe, než tohle pondělí po dvou skleničkách, achjo).

Schovat se do moře, utéct do vln a otupit se v tom lepším slova smyslu.

22.01.18

mezičas

chybí mi prostor svetrů a kávy a ač tu stejně už asi budu jen šeptat do prázdna (kam vlastně mizí blogy? píšete ještě? jste tady?), tak malý návrat potřebuji

Všechno je teď v pohybu, někdy dost nepříjemném (neustávající šelest na hrudi a rozlamy v srdci), tak si přeji ustálení.
(a taky: potřebuji už jen růst, poznávat nové, osidlovat nová území, když mi teď snad žádné nepatří, na minulost radši příliš nekoukám, je matoucí, co je opravdové je teď)

Povedlo se mi odstřihnout dusící město a udělat Rozhodnutí, což se mi nikdy dřív nedařilo. Objevila jsem tolik nádherného, občas se cítím i na správném místě. Vše je jinak než před rokem, ať už v tom dobrém nebo špatném slova smyslu. Místo, ve kterém žiji, mě nepřestává bavit.
Umím cappuccino z pohankového mléka, umím se občas ze všeho neobviňovat a mluvit do radiových vln a taky se dokážu nezastavovat. To bude dobrý začátek.

nechat mizet, zachovat sebe, smiřovat se, milovat, naslouchat, ujíždět pryč a umět se vracet



růžovo
analogové léto:

27.05.17

vyletět do oblak na chvíli někam daleko je docela očistné, sice jen na krátký čas, ale přece
(na moment zbavena strachů mezi cihlovými domy, spoustou jídla, vedle té Jedinečné ve žluté bundě)

Na spoustu otázek musí být zodpovězeno a já se pořád zabývám těmi samými věcmi, pokaždé dojdu ke stejnému začátku.
Potřebuji zase velký Výlet, poznat sebe a neotáčet se.

žlutá poslední dobou poutá mou pozornost

jsem uchvácena Louise Bourgeois

03.04.17

Yes, I deserve a spring – I owe nobody nothing. 
(Virginia Woolf)

 brno v noci
brno ráno s nejdražší J.